Sobota 18.7. – den sedmý – Agios Stefanos

     V sobotu si vybíráme oddechový den. Moře i vítr se téměř úplně uklidnily a tak je před námi ideální koupací den. Dopoledne strávíme na konci hlavní pláže ve Stefanosu, jen se vydáme prozkoumat zadní pláž za skalisky. Jak je letos pláž vedle v Arillasu mizerná, tady je tomu naopak. Táhne se snad o 400m dál, než je tu obvyklé. Odpoledne se jdeme na chvilku natáhnout do ubytování a v podvečer se zas vrátíme na pláž. Vykoupem se a jdeme zkusit projít mořem až k obrovským útesům na severovýchodě. Zpočátku to jde docela dobře, dno je písčité a vody tak po pás. Cestou narazíme ještě na dvě další malé pláže, z nichž jedna je dokonce přístupná autem a evidentně na ni chodí převážně místní, když kolem sebe nechtějí turisty. Za tou druhou však končí pás mělčiny a dno se buď svažuje, nebo na něm jsou kameny. Asi až k útesům nedojdeme, i když nám chybí jen pár desítek metrů.
     Chvilku pátráme jestli se přeci jen nedá projít a já přitom stoupnu na takovou zvláštně měkčí část písku. Chvíli poté cítím jak se mi kolem nohou rozvíří písek a něco se mi otře o nohu. a v zápětí dostanu docela pěkný kopanec do levého lýtka. Nic moc strašného, jen to zabrnělo asi jako když vás kopne zásuvka. Jen samozřejmě ne taková rána. Vypadá to, že jsem si stoupnul na malého rejnoka a tomu se to moc nelíbilo. Docela ho chápu. Přecijen vážím přes 80kg, mně by se to taky nelíbilo kdyby si na mě někdo takhle došlápnul. 🙂
     Tím pádem náš výlet ke skalám končí. Jeden šťouchanec mi stačí. Stejně už je nám v té vodě docela chladno, takže to otočíme zpět. Na břehu ještě Lenka prozkoumá, jestli mně opravdu něco nekouslo (ne, je to v pohodě). Ještě se na pláži podíváme na západ slunce a jdem se najíst. Po večeři chvilku posedíme se sousedy a ouzem s colou, naplánujem zítřejší výlet na pláže pod Afionas a jdem spát.