Elektronický průvodce Ostrovem Korfu – cestopisy


 

Tato část byla původně myšlena na pravidelné cestopisy ze všech cest počínaje rokem 2005, ale nějak jsem se k jejich sepsání většinou nedostal. Nicméně při prohledávání archivů, co jsem si tak sbíral v průběhu času o Korfu, jsem narazil i na další dva cestopisy z let 2006 a 2009. Ty jsem však nikdy neuveřejnil. A tak je ponechávám v původním stavu, jak jsem je kdysi před lety napsal a přidávám sem, do nové verze průvodce po Korfu. Jsou samozřejmě poplatné své době, kdy neexistovaly chytré mobily, mapové podklady byly  papírové a jezdilo se s cestovkou. Takže některé pasáže jsou dnes, po cca deseti letech od sepsání docela úsměvné.
V této verzi průvodce po Korfu tedy najdete na této stránce úvod původního cestopisu, z roku 2005 a navíc přidané dva novější. Pokračování po jednotlivých dnech si buď můžete přečíst buď přes tlačítko O stránku vpřed nebo přímo od každým z cestopisů přes tlačítko Pokračování.
A nějaký další se pokusím napsat z některé z cest budoucích, třeba pro srovnání co všechno se od těch dob změnilo. 

Cestopis 2005: Agios Georgios – Argiradon

     Letos mě dcerka po dlouhé době přesvědčila, že se o prázdninách chce podívat někam jinam než opětovně na Korfu a tak spolu vyrážíme tentokráte do Francie na jižní pobřeží. Jí se tam moc líbilo, mně sice svým způsobem také, ale Řecko je prostě Řecko. A protože poslední týdny prázdnin bylo ještě třeba dokončit pár věcí v práci, podařilo se mi vyšetřit si čas a volno až po začátku školy. Vyrážím tentokráte sám, bez obvyklého ženského doprovodu. Rozhodování mezi dvěma nejoblíbenějšími místy – severozápadem a jihozápadem Korfu za mne tentokráte vyřešila cestovka Daniela Travel, která nabídla v lastu “poslední místo v letadle”, tedy bez příplatku za neobsazené lůžko a tak 8.9.2005 vyrážím směr Agios Georgios – Argiradon.

Cestopis 2006: opět Agios Georgios – Argiradon

     Je tomu deset let od chvíle, kdy jsem poznal smaragd řeckých ostrovů – Korfu. Od té doby mi tento kouzelný ostrov učaroval natolik, že se na něj vracím téměř každým rokem, v některých letech i několikrát za sezónu. Toto vyprávění zachytává mé cestovatelské zážitky a je tak trochu ukázkou, že dovolená u moře se dá strávit i jinak než jen poleháváním na pláži nebo u hotelového bazénu.
     Letošní dovolená na Jónském ostrově Korfu pro mne začíná opětovnou změnou cestovky, se kterou se do Řecka vydávám. Ne, že bych byl s těmi minulými nespokojen, naopak. Jenže jedna z nich má bohužel pro mne nevyhovující termíny odletu, druhá, alespoň dle reakcí na dotaz po volném místě, o svého stálého klienta nemá zájem. Nezbývá tedy než poohlédnout se po internetu a vybrat jinou, která zájem mít bude. Protože pro mne byl tentokráte důležitý termín odletu, daří se mi najít jen několik CK, které mi do vybraného data pasují. Jednou z vybraných cestovek je VTT, která má na webu v lastu studia na severu ostrova v Sidari. Odtud je docela dobrá možnost dopravy, tak si říkám, že za zeptání nic nedám, maximálně mne jakožto samotného klienta také odmítnou. A už letěl krátký dotaz na mail VTT. Odpověď byla rychlá, ve smyslu, ano, místa ještě volná máme, i jednolůžkový pokoj je možné zajistit a ať napíši své představy. Zmínil jsem se tedy nejprve o Sidari, kde mi přišla opět rychlá odpověď “ano, je to možné, ale bohužel s příplatkem 3.000Kč za neobsazené lůžko”. V tu chvíli jsem si všiml, že mají v běžné nabídce hotel Alexander Beach v Jižním Georgiosu (v lastu již však není), kde je možné zajistit jednolůžkový pokoj s minimálním příplatkem. Tak mne napadlo zeptat se, zda není možné zajistit ten. Od odpovědi ve stylu “podívám se, zda by to bylo možné” jsem si toho moc nesliboval a spíše počítal s tím, že to možné nebude a už se smiřoval pomalu s tím, že si připlatím, i když nerad. Za 2,5 hod přišla odpověď. “Je možný jednolůžkový pokoj se snídaní za 11.100 + palivový příplatek.” Samozřejmě jsem neváhal, nejdříve zamailoval, že to beru, pak okamžitě ještě raději zavolal a objednávku potvrdil. Ani placení kartou není u VTT problém a tak druhý den před polednem během pár minut odcházím z kanceláře VTT v Ječné ulici se smlouvou včetně pojištění v ceně zájezdu a podrobnými pokyny k odletu. 

Cestopis 2009:  Agios Stefanos

     Letošní dovolenou zahajujeme trochu netradičně nákupem first minut už v únoru po veletrhu Holiday World. Jednak kvůli tomu, že s sebou bereme přátele z Moravy a přeci jen zajišťovat na poslední chvíli 4 místa do stejného ubytování a v přesně daný termín je docela rizikové i v roce kdy je ekonomická krize. Jednak kvůli tomu, že z veletrhu nám cestovka nabízí 20% slevu oproti katalogovým cenám. To je už docela znát, takže do konce února je vše zařízeno. Tedy podepsána cestovní smlouva a zaplacena záloha. Doplatek pak měsíc před odletem.
     Týden před odletem přijdou mailem pokyny a voucher. Čas letu odpovídá času zjištěnému při doplatku, informace jsou stručné a přesné. Jen mne zarazí jméno delegáta. M.Š. On není letos delegátem Vasil? Obratem píšu do cestovky o informaci a ta potvrzuje, že letos se s naším oblíbeným delegátem na Korfu nepotkáme. Škoda, velká škoda, dost jsme se na něj těšili. Nejen proto že svou práci dělá velmi dobře, ale i proto, že jej už nějakou dobu počítáme mezi své přátele.
     Den před naší dovolenou se v českém tisku objeví informace o stávce leteckých dispečerů v Řecku a zákaze stávky řeckým soudem. Jestlipak ji Řekové opravdu odvolají a odletíme v naplánovaný den? V sobotu se odpoledne sejdeme s Jarkem a Naďou, našimi přáteli z Moravy, na letišti. Probereme nejaktuálnější novinky, u přepážky cestovky si vyzvedneme kartičky s pojištěním a necháme si zabalit kufry do fólií proti poškození (docela doporučuji), která navíc odrazuje i případné nenechavce v dobách kdy je zavazadlo mimo vaši kontrolu. Pak už si jdeme vystát frontu na odbavení. Slečnám za pultem to moc neodsejpá, ale po nějakém tom čekání se i na nás dostane řada. Naše dva kufry se v pohodě vejdou do váhového limitu a ještě zbývá prostor na třetí zavazadlo. Tím je už tradičně jednoduchý a obyčejný batůžek obsahující dvě plastové lahve pití. Od zvýšených bezpečnostních kontrol, kdy se nesmí do letadla pronášet tekutiny ve větším množství jsme si zvykli takto si dovézt pití zvláště v situaci, kdy cestujeme ještě nějakou dobu z letiště a nebo když víme, že příjezd do letoviska je v době kdy místní obchody již jsou zavřené. Díky tomu máme pití k dispozici hned na letišti a v autobuse na cestě z letiště.
     Po odbavení a všech nezbytných kontrolách si ještě chvíli počkáme na naše letadlo. Z haly akorát sledujeme jak se střídá posádka a probíhá úklid. Pak už nás čeká paluba letadla. Stávka řeckých letištních zaměstnanců náš let posunula pouze o hodinu, což se dalo přežít a celý let proběhl jinak bez komplikací. Poseděli jsme si v první lajně, takže při krmení “dravé zvěře” jsme byli hned mezi prvními a dokonce jsme i ve tmě před přistáním zahlédli oblíbené jezero Korission. I zavazadla nám nezakufrovaly nikam do Austrálie a tak jsme poměrně brzo mohli vyhledat našeho delegáta aby nás nasměroval ke správnému autobusu. Chvíli nám trvalo než jsme ho v tom zmatku objevili, ale nakonec se podařilo. Že to nebude žádnej zázrak, dal najevo už svým ohozem. Takovej typickej honák od krav (včetne toho patřičného sombréra s kýčovitým nápisem Corfu). Zlatej Vasil, škoda, že letos tu není. Nicméně lístečky s písmenem autobusu a číslem našeho pokoje nakonec i tenhle exot po několikerém prohrabání svého seznamu objevil a tak můžeme jít hledat náš autobus “J”. Písmeno sice nenajdem, ale bus ano. Šoféruje ho totiž řidič, který už nás párkrát s Lenkou vezl a tak si ho pamatujem. Uložil nám kufry a já si mohl vychutnat svou tradiční první cigaretu na Korfu. Pak jsme se posadili do busu a čekali a čekali. Náš delegát se nám někde zasekl. A po další chvilce začaly padat hlášky jestli nešel zas pást krávy, nebo jestli když viděl to, co mu přiletělo, náhodou neodletěl s předchozími klienty zpět do ČR. V té době už znervózněl i náš řidič (to už je co říct u Řeka) a vydal se po něm pátrat. Asi našel, protože chvli po jeho návratu se přiřítil i delegát s omluvou, že řeší nějaké ztracené kufry. Naštěstí to už netrvá dlouho a přecijen vyjíždíme směr Agios Stefanos, místo našeho pobztu. Jen jsem zvědav, kdy někomu odjede, když si ty svý ovečky ani nespočítá.:-)
     Cestu do Stefanosu absolvujeme bez problémů a zhruba za hodku jsme “doma”. Autobus nás vyklopí nahoře na křižovatce nad Evinosem a k našemu baráčku to máme asi 100m. To by nebyl problém, alespoň pro nás. My už to tu známe a víme, kde je náše ubytování. Ale ti ostatní to netuší a delegáta to zjevně moc nevzrušuje a v klidu si zůstane u autobusu pokračujícím se zbytkem klientů do vedlejšího letoviska. Nebýt toho, že pár lidí směruji hláškou “Kdo jde do Paralye, tak tudy”, možná někteří zoufale bloudí letoviskem ještě dnes. Jo,jo, zlatej Vasil.
     Bydlíme s Lenkou ve stejném pokoji jako loni. Super. A naši přátelé mají pokojík nahoře v patře, kde jsem bydlel poprvé, když jsem tu byl ještě sám. Zlehka vybalíme a jdeme se podívat na chvilku k moři. Pěkně fouká chladný vítr od severu a tak jsou i pořádné vlny. Původní nápad, že se půjdem vykoupat tím bere za své a jen si trošku smočíme nohy. Voda je chladnější, ale dá se to. Chvíli se pokocháme pohledem na noční Stefanos, pak dovybalíme a jdeme chrupat.

Ostrov Korfu - Kerkyra
Close Menu