Neděle 12.7. – den první – Agios Stefanos a Arillas

     Ráno vstaneme přiměřeně asi na půl desátou a prvně vyběhneme na nákup. Chleba, máslo, mléko, colu, džus, vajíčka, olej a samozřejmě Ouzo, Samos a Patraský muškát. V obchodě nás vítají pomalu jako bychom patřili do rodiny. Pamatují si. Však i proto k ním vždycky rádi chodíme. Paní majitelka Lenku ubezpečí, že zítra by měl vítr přestat. Bylo by to fajn, v tomhle se moc plavat nedá. Nicméně po snídani alespoň na chvilku na pláž vyrazíme a jdeme až skoro na východní okraj. Tam je to maličko kryté skalisky a tak se trochu opalovat dá. I do moře vlezeme alespoň na pár temp. Na úvod to stačí a chvíli po poledni jdeme dát siestu. Přeci jen jsme prvně na řeckém slunci a tak musíme opatrně. Ten vítr je sice chladný a tak to moc nepálí, ale opaluje to stejně. Chvilku se poválíme v posteli a před půl čtvrtou píšu sousedům smsku, jestli se chtějí připojit k nám, že se vydáme přes kopec do vedlejšího letoviska Arillas. Odpověď nepřijde, tak jsou asi na průzkumech, nebo spí. Jenže Lenka se nějak rozespala, tak odchod posunem. Naštěstí, protože po půl páté se přižene Jarek, že by rádi šli. Byli dole na pláži a zprávy si nevšimli. Ještě, že Lenka usnula, jinak už jsme byli pryč. Takže vyrážíme v pět a Naďa se hned přiznává k menšímu trapasu co se jim stal. Nějak si totiž oba zafixovali, že jsme na severovýchodě. Tam je totiž taky jeden Agios Stefanos. Až teprve dopoledne při výhledu z balkónu jim přišlo divné, že vidí v moři ostrovy, které na mapě nejsou. No co, stane se, nikdo nejsme dokonalý 🙂 Hlavně, že už vědí, kde to jsme.
     Cestou se zastavíme na „svačinku“ v podobě gyrosu a souvlaki a poté přejdeme přes kopec do Arillasu. Tamní pláže jsou dost nevyzpytatelné. Jeden rok široké a plné písku, další úzké a třeba i s oblázky. To je právě i letošní případ. Jsou vlny a ani se moc nedá přejít na severní okraj pláže, kde se dá koupat bez plavek. Ty jsme si nikdo nevzal, takže koupání vzdáváme. Stejně fouká studený vítr. Místo toho je provedeme kolem Arillasu a ukážeme, kde co je. Pak se zastavíme v taverně na frapé a po silnici se vrátíme zpět do Stefanosu. Po návratu jdem ještě posedět na skleničku do patra a naplánovat co asi kdy podnikneme. Trošku se zakecáme, padne lahvinka retsiny i Samosu a trocha domácí skořicové jablkovice. Asi ve dvě se rozcházíme spát.