Pondělí 13.7. – den druhý – Arillas a Agios Stefanos

     Na pondělí jsme naplánovali ještě jednou Arillas. Chceme dodělat pár nových fotek a taky se tam vykoupat. Samozřejmě než nafotíme a natočíme Stefanos a Arillas a všecny zajímavosti z mysu Kefali a sejdem na pláž, je poledne. Prý se nemá na polední slunce a zvláště zpočátku…No jo, ale stihněte to všechno. Naštěstí aspoň ten vítr opravdu ustal, tak se dá projít na naši oblíbenou část pláže, byť částečně vodou. Ale teda kterej jouda tam v moři zapnul mrazák sakra, dyť je to ledový jak balt v Německu. Jednou se teda vykoupeme ale je to opravdu jen na pár temp a rychle ven a to ještě s kontrolou, jestli jsem ještě chlapeček a Lenka holčička. Pak jen osušit a padáme zpět. V krámku si ještě koupíme pití a zmrzlinu, než vyrazíme přes kopec. No zmrzlinu…Spíš vanilkovej koktejl v čokoládě, protože zmrzlejší je snad víc moře, než ten nanuk po rozbalení. Po očištění totálně upatlaných pacek se vracíme do Stefanosu. Samozřejmě v tom největším vedru ve 3 odpoledne. Naštěstí to není daleko a za hodinku jsme doma. Pozdní siestu si tentokrát protáhneme až do večera. A v půl deváté jdeme vysondovat, jak že to je s půjčením auta. Půjčovna už ve Stefanosu zůstala jediná, ta druhá už asi skončila. Inu je krize i v Řecku. Naštěstí auto na 3 dny od středy pro nás mají, dokonce dostaneme slevu. My s Lenkou se pak vydáme do naší oblíbené taverny na večeři. Funguje a má plno, jen tak tak máme poslední volný stůl. A oba majitelé se s námi zas vítají jak s rodinou. Je to moc milé, že si pamatují. Ani moc vybírat nemusíme, už máme vybráno předem. Tzatziki jako předkrm, Lenka Kleftiko (jehněčí na zelenině v alobalu) a já jehněčí s bramborem. A k tomu točený Mythos, řecké pivo. Mňam, dobrůtka. A po večeři zpět domů, dobít baterky do foťáku a kamery, vyhnat komáry a hajdy na kutě.