S cestovkami – 1996 až 2010

Protože již dlouho podnikáme výjezdy na ostrov Korfu s cestovními kancelářemi, dovolím si zde malé srovnání a několik rad pro ty, kdož necestují individuálně a dávají přednost pobytu na ostrově s některou z našich cestovek. A od roku 2011 přidám i pár poznatků s individuálními cestami bez cestovek. Dnes už bych se k původnímu asi vrátil jen velice vyjímečně, protože ta svoboda je prostě k nezaplacení. 

první cesta na Korfu – 1996 a CK ČU Tour (letovisko Agios Georgios – Pagon):

První zkušenost s novodobými cestovními kancelářemi se váže k roku 1996, kdy jsme s několika kolegy v zaměstnání vyrazili na Korfu poprvé. Tehdy jsme zvolili cestovku ČU Tour, která bohužel již mezi dnešními CK nefiguruje. Bohužel říkám proto, protože až na malé drobnosti, které provázejí snad každý zájezd, jsme byli s touto CK naprosto spokojeni. Ubytování v Agios Georgios (Pagon) bylo příjemné, delegátky ochotné, zájezd splnil naše očekávání.

druhá cesta na Korfu – 2000 a opět CK ČU Tour (letovisko Kalami):

Pro další návštěvu nádherné Kerkyry jsme proto zvolili o čtyři roky později stejnou CK. A opět jsme neměli nejmenší důvod ke stížnostem. Bezproblémová doprava patrovým autobusem až na místo ubytování byla opět samozřejmostí. Na rozdíl od nás jsme cestou na trajektu potkali skupinu z jiné cestovky, kde se většina klientů teprve v přístavu v Brindisi dozvěděla, že jejich autobus s nimi na Korfu neodjede, zavazadla jim byla naházena do drátěných klecí bez ladu a skladu a i jiné indicie naznačovaly, že ta jejich CK nebude až tak spolehlivou. Po rozvozu do jednotlivých letovisek víceméně po celém severovýchodním pobřeží jsme měli velice pěkné ubytování, pro delegáta nebyl problém se za námi několikrát týdně podívat zda něco nepotřebujeme a jsme v pořádku a my jsme si poprvé užili na Korfu tři bezvadné týdny ve dvou spojených termínech v Kalami.

třetí cesta na Korfu – 2001 a TBS (letovisko Agios Georgios – Argiradon)

O rok později nás zlákalo jiné letovisko – Agios Georgios (south) se svou dlouhou písčitou pláží. Protože ČU Tour však na tuto část ostrova zájezdy nepořádal, vybral jsem cestovku TBS. Tentokráte jsme vyrazili poprvé letecky a poprvé s mojí tehdy sedmiletou dcerkou Míšou sami. Cesta byla mnohem příjemnější než autobusem a to i přes malý hendikep – totiž odlet v 6 ráno z Prahy. Ten ale stačila vyvážit skutečnost, že v poledne místního času jsme už za sebou měli první vykoupání a to i včetně ubytování a vybalení zavazadel. Delegátka Jitka, která mimochodem stále působí v místní pobočce Star Travel (aktuálně na mateřské dovolené), nás ubytovala jako první v sice malém, ale útulném studiu s výhledem do zahrady a tak nic nebránilo tomu, začít si užívat příjemného pobytu. Ačkoli ve smlouvě o pobytu jsme měli napsáno výměna povlečení a ručníků zhruba v polovině pobytu – my s dcerkou jsme měli čistě povlečeno každý druhý den a bylo to další z mnoha plus, kterými si u nás cestovka TBS získala důvěru.

čtvrtá a pátá cesta na Korfu – 2002 a TBS (letoviska Arillas a Agios Georgios Argiradon):

Následující rok tedy nebylo debat o tom, že jedeme opět s TBS. Cestovka tedy byla daná, stačilo jen zvolit místo kam pojedeme. Protože jsme chtěli opět vyrazit na dva spojené termíny a zároveň je nestrávit celé na jednom místě, vybrali jsme si ze Severozápadního pobřeží Arillas a na druhý termín již známý Agios Georgios (South). Volba byla perfektní, v TBS nám vyšli vstříc jak snížením ceny o cenu nevyužité letenky, tak i dopravou z jednoho místa na druhé při výměně klientů. V Arillasu se o nás od příletu opět výborně starala delegátka TBS – Jana. Ubytování v poměrně novém apartmánu Stamatis (tentokráte jsme jeli ve třech i s babičkou Evou, tak jako v roce 2000) nemělo chybu. Nádherný výhled na moře a na blízké ostrůvky, krásná písečná pláž 30 metrů od domu, prostě pohodová dovolená umocněná i pěkným okolím – za kopcem Agios Stefanos, za druhým Afionas a Agios Georgios (Pagon). Při přesunu na jih jsme se opět setkali s delegátkou Jitkou, která nás převzala pro pobyt v jižním Agios Georgios. Tady bylo pro nás trošku šokem ubytování – po prostorném apartmánu maličký pokojík s přistýlkou kam jsme se jen tak tak vešli. Ale ani tahle „garáž“ jak pokojík překřtila Míša, nám pohodu nepokazila a opět jsme z Korfu odjížděli nadmíru spokojeni. A to jsem vlastně ještě zapomněl zmínit polodenní výlet do hlavního města – Kerkyry v ceně zájezdu.
Dokonce tak spokojeni, že jsme přesvědčili mého brášku s jeho přítelkyní, že stojí za to se na Korfu podívat. A tak jsme služeb TBS využili opět, jen v jiném složení trojice, kterou jsem znovu doplnil já. Už při odjezdu jsme částečně počítali s tím, že se ještě na přelomu srpna a září znovu podíváme do Arillasu a tak nebyl problém domluvit si s delegátkou Janou, že bychom chtěli stejné ubytování ve Stamatisu pokud bude ještě volné. Bylo a tak už jen následovala rezervace a přímá domluva v prodejně TBS a nic nebránilo tomu, vychutnat si konec léta pro mne na známých místech a pro Martina s Martinou na místě pro ně neznámém. Bohužel ten rok se zbláznilo počasí a tak i na tomto ostrově, kde přes léto spadne pár kapek vody, jsme zažili menší záplavu a téměř polovinu zájezdu nám propršelo. Ale to cestovka neovlivní a tak i přes tuto nepříjemnost jsme byli s TBS velice spokojeni. A dobrý pocit ještě umocnil majitel, který nás provázel cestou zpět na letiště a jako malou náplast na špatné počasí nám alespoň celou cestu vyprávěl o životě na ostrově, o zvycích místních lidí a o tom, jak se v Kerkyře a na celém ostrově vlastně běžně žije.

šestá cesta na Korfu – 2003 a Bobs Tour (Arillas):

Rok 2003 začal pro další plánovanou dovolenou na Korfu smolně. Cestovka TBS pár týdnů před plánovaným odletem bohužel pro minimální zájem o na Smaragdový ostrov nakonec zrušila veškeré zájezdy, takže jsme byli nuceni se poohlédnout po nějaké jiné. Protože spolu s TBS v minulých letech letadlo obsazovala CK Bobs Tour, vybrali jsme si pro náš pobyt ji. Díky tomu se nezdařil ani původní záměr – opět rozdělit třítýdenní pobyt na dvě místa. Protože Bobs ve výběru destinací neměla Agios Georgios (South), pouze Arillas a pak na východním pobřeží Barbati a Messonghi (a ty nás až tak moc dle znalostí a zkušeností nenalákaly), nakonec jsme dali přednost po rychlém rozhodování téměř na poslední chvíli známému Arillasu. I za cenu toho, že budeme celé tři týdny na jednom místě. Opět jsme si potvrdili, že ve výběru cestovky je dobré dát přednost těm, o kterých předem něco málo víme. O Bobs Tour jsme věděli, že létali společně s TBS a že si nikdo z jejich klientů na konci pobytu nestěžoval. Znovu tedy vyrážíme na známá místa spolu s Míšou (9) a babičkou Evou (63). Ubytování je sice tentokráte dál od moře, ale apartmán podobný tomu jaký jsme měli o rok dříve ve Stamatisu, jen ten výhled na moře trošičku chybí. Třetí smolná událost na nás čekala až na místo. Miška si totiž na cestu s sebou přibalila plané neštovice, které se jí rozjely den po příletu na ostrov. Nic moc příjemného, na sluníčko moc nesměla, do vody zpočátku taky moc ne, takže první týden nezačal nejlépe. Alespoň jsme tedy poznali pana doktora Papadopoulose s paní. Ta sice zpočátku trošku na nás prskala, ale když viděla že s námi stejně nic nenadělá a že jsme rozumní a Míša to bere sportovně a že není potřeba na ní dělat bububu, tak prskat přestala. Pan doktor to vzal s humorem hned, jeho slova:“Á, neštovice, neštovice.“ mi znějí v uších dodnes. Díky jejich radám, Míšině trpělivosti a snad i díky moři bylo za týden po neštovicích. A proto bych jim rád i touto cestou zpětně poděkoval.
Delegátka byla příjemná s poněkud menšími znalostmi o ostrově, nicméně docela podnikavá, takže pod jejím vedením jsme si udělali dva neplánované výlety – jeden na večeři do rybí restaurace v Afionas, druhý (velmi vydařený a nevšedně zajímavý) na slavnost a místní pouť svatého Illiose, patrona rybářů. Bohužel její aktivity poměrně dost ochladil nezájem samotných klientů, kteří se třeba na první akci sice přihlásili, ale nakonec pod různými záminkami bez omluvy ani na domluvený sraz nedorazili. Podnikli jsme i jeden z velkých výletů – tentokráte lodí na Kefalonii. Organizačně to byl jeden z nejhorších výletů na Korfu co jsem zažil, ale upřímně musím přiznat, že cestovka v tom byla nevinně. Výlet se totiž pořádá pro nedostatek zájmu pro všechny možné CK a tak ráno přijede autobus, posbírá zájemce všech možných národností z několika letovisek, ty doveze do Kerkyry a odtud se vyjede lodí na Kefalonii. Řekové to mají naprosto organizačně nezvládnuté. Autobus s námi projel z Arillasu do Agios Stefanos, pak do Sidari, kde snad 40 minut projížděl letoviskem, stavěl na každém druhém rohu a u každého druhého hotelu a nabíral naprosto zmatené Němce, Angličany a Holanďany, kteří kolem sebe zuřivě mávali vouchery, nastupovali a vystupovali z autobusu a vůbec nevěděli kam to vlastně jedou a který autobus patří k jejich výletu. To, že by stačilo dát jedno jasně dané místo kde se který výlet sejde tam zjevně nikoho nenapadlo. Řecké siga siga (klídek, klídek) řešilo vše, jen ti co absolvovali celou cestu, měli poněkud zkažený začátek výletu. Samozřejmě se díky tomu opozdil i odjezd lodi z Kerkyry do přístavu Sami na Kefalonii, takže zbytek výletu pak už pokračoval klasickým způsobem typu „podívejte se sem, podívejte se tam, moc se nezdržujte, máme zpoždění, tak honem honem ať to všechno stihneme“. Za tu cenu (cca 65 €/osobu) pro příště říkám, děkuju, nechci. I přes všechny tyto drobné nehody a nepříjemnosti jsme však byli s cestovkou Bobs Tour hodně spokojeni.

sedmá cesta na Korfu – 2004 a JCK Plus (Agios Georgios Argiradon):

Pro rok 2004 jsme opět byli nuceni zvolit jinou cestovní kancelář, neboť Bobs Tour opustila i Arillas a my jsme chtěli tentokráte opět spíše na jih. Volba padla na Cestovní agenturu Vele prodávající zájezdy na Korfu od cestovky JCK plus. Že to nebyla nejlepší volba mi mělo dojít už při koupi zájezdu, resp. při zaplacení zálohy. Pro tentokráte jsme se po delší době na Korfu chystali jen já a Míša a protože nebyl nikdo třetí do party, nezbývalo než uhradit za Míšu plnou cenu. Protože jsme zájezd zajišťovali na poslední chvíli (dřív to bohužel nebylo možné) a byli jsme hodně omezeni termínem, moc vhodných možností nebylo. Byl jsem ochoten i zaplatit nevyužité letenky, s čímž jsem se u této CK setkal naprosto poprvé. Doposud všechny CK braly jako samozřejmost, že při spojených dvou termínech dávají automaticky za nevyužitou cestu od 2.850 do 4.000Kč slevu. JCK Plus to nedělá a vesele shrábne částku za tyto letenky do vlastní kapsy. Že letenku udá, o tom nemám nejmenších pochyb, na to už jsem „moc starej“ aby mi někdo věšel bulíky na nos. Mno budiž, s tím jsem se v první chvíli smířil. Druhá pochybnost mne měla upozornit ve chvíli, kdy jsem po přečtení katalogu zjistil, že v případě pokud jede na zájezd jen jedna dospělá osoba s dítětem, má dítě navíc slevu z ceny zájezdu 2.000Kč. Na to mne ovšem milé dámy v CA Vele jaksi zapomněly upozornit a na to, že fungují v cestovním ruchu již 8 let bych čekal že budou mít poněkud větší přehled o zájezdech a cenách za které je prodávají. Požádal jsem telefonicky tedy o prověření a nápravu. Paní tedy ne zrovna moc ochotně ověřila a pak mi zpětně sdělila, že v případě prvního termínu už jde o cenu last minute a tedy tato sleva neplatí. Ve druhém termínu ano a že tedy cenu upraví až přijdu zájezd doplatit. Současně jsem se všiml, že u vybraného ubytování je možnost připlatit si 1000Kč za výhled na moře. Požádal jsem tedy, zda by bylo možné to udělat tak, že by se cena neměnila a my bychom měli lepší pokoj. Na to už se paní v CA Vele vůbec netvářila a doporučila mi ať do toho už moc nešťourám, že stejně mají letecké zájezdy toto lepší ubytování. Řekl jsem si, dobrá, nechám to tak. CHYBA! Na tato slova NIKDY nedejte. Vždy chtějte v tomto případě to, co si vyberete přímo do smlouvy a nenechte se odbýt nějakým podobným tvrzením. No nic, trochu mi to sice vrtalo v hlavě, ale dál jsem to neřešil.
Neřešil jsem ani to, že obvykle bývá zvykem na letišti přebírat od zástupce CK letenky na kterých je PŘEDTIŠTĚNO kdo, kdy, odkud a kam letí. Takto jsme dostali jen letenky tam, na cestu zpět jsme nejprve dostali informaci, že nám vypíše letenku delegát na místě. Když jsem se k tomu moc netvářil, slečna vyslala svého přítele pro prázdné letenky k Travel Servisu a vyplnila nám je ručně ještě na Ruzyni.
Po příletu do Kerkyry jsme nejprve rozvezli klienty kteří cestovali dál na pevninu do Pargy (jen tak tak stíhali trajekt) a na sever, teprve potom se jelo do Moraitiky a do Agios Georgios. Vila Pelagos, kde jsme byli ubytováni je situovaná přímo nad pláží (z tohoto důvodu jsme si ji také vybrali), bohužel z pohledu ze silnice má pravou stranu obehnanou cca 1,7m vysokým „příkopem“ ve kterém jsou utopená dvě maličká studia. Pokud hádáte, že v jednom z nich jsme byli ubytovaní, hádáte správně. Ne, že by to bylo nějak strašné ubytování, jen ta zeď přede dveřmi byla poněkud deprimující. První zkušenost z ubytování – v Pelagosu neznají rychlovarnou konvici (snad první ubytování kde ji neměli), na ubytování nemáme osušky (opět naprosto běžný standart), pouze pro každého dva mini ručníky, sice uprostřed koupelny je pěkný odtokový kanálek, ale ten je poněkud výš, než zbylá podlaha, takže po osprchování máte na podlaze louži vody s kterou není co udělat. Konvici oželíme, s vodou si nějak poradíme, o osušky prosíme delegátku. Ta je zpočátku docela ochotná, později spíše otrávená pokud po ní někdo něco chce. Abych to zkrátil, osušky jsme dostali po druhé urgenci. Protože je přímo naproti Pelagosu restaurace Janis, kde bylo poměrně rušno dlouho přes půlnoc, kvůli „příkopu“ se to u nás ještě pěkně rozléhalo. Míša mi tedy díky tomu, že nemohla zabrat strašila dlouho do noci. Požádal jsem delegátku zhruba uprostřed prvního termínu pobytu, zda by nebylo možné se na druhou část pobytu přestěhovat na stranu k moři. „Přijďte dva dny před odjezdem, domluvíme se.“ Přišli jsme, domluvili se, delegátka nám přestěhování povolila. Očekávaje, že si slečna ověřila doma, že pokoj není speciálně zarezervovaný, jsme zůstali dopoledne doma, počkali až ostatní odjedou na letiště – ještě si změnu ubytování potvrdili s delegátkou – a přestěhovali jsme se a po kompletním úklidu vyrazili mimořádně k bazénu. Po příjezdu nových klientů jsme se vydali zpět poznat nové sousedy a už cestou se k nám žene delegátka s tím, že jsme se přestěhovali špatně, že pokoj u moře mají připlacený jiní klienti a že se musíme přestěhovat znovu. Asi si dovedete představit, co všechno má člověk v tu chvíli na jazyku. Spolkl jsem to, co by se nedalo publikovat jen díky její ochotě vyhovět a řekl, co si v tu chvíli o celé CK myslím (slušně), když si ani nedokáže ověřit tak jednoduchou věc a my jsme kvůli tomu zbytečně ztratili půlden dovolené. Přišlo mi nefér kvůli její chybě, aby to měli odnést i klienti, kteří navíc do Pelagosu jezdí už několik let, takže jsme se přestěhovali ještě jednou. Já jsem to překousal vcelku rychle, ale Míšu to mrzelo ještě pár dnů. Á, málem bych zapomněl na naše oblíbené osušky. Opět jsem si o ně museli dvakrát říct. A s nimi se váže ještě jedna perlička v Pelagosu. V této sezóně si paní majitelka najala na úklid uklízečky z Polska. Nechci je pomlouvat, ale úklid v jejich podání byl kapitola sama pro sebe. Že pravidelně zapomínaly v některém z pokojů nevynesený koš, no budiž, ale že v den úklidu nám oznámily, že pokud chceme čisté povlečení, tak ať si sundáme to použité, dojdeme si pro nové a povlečeme si sami, to už byl jen takový bonbónek.
Mno a korunu tomu všemu dodal „nový“ delegát, který si jen odletěl něco vyřídit v republice (delegátka co s námi byla ho jen zastupovala). V den odjezdu jsme odjížděli z letoviska po jedenácté hodině….cca 4 hod před samotným odletem, údajně proto že v Kerkyře bývají zácpy a protože musíme vyzvednout klienty ještě ze severu. V Kerkyře samozřejmě žádná zácpa nebyla (jestli to nebude taky tím, že nebylo nutné jet přes centrum) a poté, co se celý autobus naplnil si zajel pan řidič natankovat nějakých 500 litrů nafty. Že kvůli tomu celý autobus lidí musel přes půl hodiny sedět v autobuse, protože delegátovi bylo za těžko alespoň zabučet nějakou větu k lidem, to už bylo opravdu jen smutné. Ovšem sám si nezapomněl dojít pro zmrzlinu a spokojeně se celou dobu bavit s obsluhou (že jsme měli v autobuse děti, které by si tu zmrzku taky s chutí daly, když byl tedy čas, to mu bylo putna). Za celou cestu po ostrově jeho první slova byla asi 3 minuty před příjezdem na letiště. „Po pravé straně vidíte letiště.“ A to se rozesmál snad celý autobus. Jezdím už na Korfu léta a to bylo poprvé kdy jsme se od delegáta o ostrově nebo o tom kudy jedeme nedozvěděli ani slovo. Po vystoupení z autobusu na letišti na otázku, jestli mu to nebylo blbé nechat plný autobus lidí čekat u benzínky než si řidič natankuje a neříct ani slovo omluvy, jsem se dozvěděl, že on přeci nemůže rozkazovat řidiči kdy si má natankovat. Vždyť on na to jindy prý čas nemá a delegát tam není od toho aby toto řešil. Na moje upozornění, že naopak on tam je kvůli lidem (nikoli lidi kvůli němu) a že bývá zvykem, pokud řidič NUTNĚ potřebuje tankovat, natankuje si potřebné minimum, odveze lidi a pak v pauze než delegát odbaví klienty a čeká jak on, tak autobus cca 90 min na přílet nových klientů kdy si může v klidu dojet natankovat, na to už jsem smysluplnou odpověď nedostal.
Nepatřím zrovna k lidem, kteří si stěžují na každou prkotinu, ale chování CA Vele a CK JCK Plus mi přišlo značně neseriozní a i podle reakcí ostatních klientů kteří s námi na zájezdu byli bych tyto dvě cestovky rozhodně NEDOPORUČIL.

osmá cesta na Korfu – 2005 a Daniela Travel (Agios Georgios Argiradon):

Po předchozí zkušenosti a nespokojenosti s JCK Plus to znamená opět vybrat jinou cestovku na rok 2005. Protože dcerka už se tento rok se mnou k moři podívala zájezdem s Adventurou do Francie a babi se rozhodla přivydělat si na příští rok prací, nakonec jedu na Korfu sám. Při výběru narazím na internetu na nabídku poměrně známé, ale zatím neodzkoušené CK Daniela Travel, která právě na vybraný termín nabízí poslední místo v letadle, tedy bez příplatku za neobsazené lůžko. Už první kontakt s touto cestovkou napovídá, že její úroveň bude podstatně vyšší než té loňské. Domluva je rychlá, informace přesné a konkrétní. Za velké plus považuji předání veškerých dokumentů potřebných k zájezdu rovnou při jeho objednání, včetně letenky. Tedy žádné zbytečné čekání na zástupce cestovky na letišti, nebo stání ve frontě u stanoviště CK kde si přebíráte letenku, případně voucher na ubytování až před odbavením. Samozřejmě je to nejspíš též dáno dobou nákupu zájezdu, při koupi několik měsíců předem nebo u provizního prodejce to asi absolvovat klient musí. Odbavení je tedy pohodové, v Kerkyře na letišti se setkávám opět s Jitkou. Je na ní sice už maličko poznat, že má za sebou celou sezónu, přesto vše zvládá s naprostým přehledem profesionála a to nejen na letišti, ale i v průběhu celého pobytu. Ubytování do puntíku splňuje představu kterou jsem si udělal ze získaných informací už v Praze, jak místem, tak i velikostí a vybavením. Z mého pohledu tedy plná spokojenost, přesto zmíním jednu situaci spolucestujících ze stejného zájezdu.

Při úklidu jejich pokoje se paní na úklid podařilo rozbít lahvičku parfému stojícího na nočním stolku. Parfém byl zakoupen v letadle při letu na ostrov za částku 1350Kč. Majitelé vilky odmítli škodu nahradit, navíc byli ochotni se do krve hádat a od té chvíle pokoj neuklízet. Delegátka problém neuměla řešit, řešilo se tedy až po návratu, kdy se poslala stížnost spolu se zprávou sepsanou přímo na místě a s přiloženým dokladem o koupi parfému. Výsledek: Cestovka parfém neuhradila, ale nabídla poškozené klientce možnost uplatnění slevy na zájezd v následujícím roce.

Můj názor na celou situaci: podle mne je to jen další plus pro cestovku, ač se mnou někteří nejspíš nebudou souhlasit. Pokud majitelé neuznali svou chybu, delegátka sama nemá možnost dosáhnout jiného výsledku než jakého dosáhla. Je to tvrzení proti tvrzení, které se těžko dokazuje. Přesto cestovka udělala vstřícný krok ke klientovi, kdy nabídla určitou kompenzaci (předpokládám, že minimálně ve výši škody), byť podmíněnou koupí dalšího zájezdu. Ale to bych neviděl jako špatný přístup, je to prostě standardní postup, který by podle mne zvolila každá slušnější cestovka. Z pohledu klienta to samozřejmě není úplně ideální, na druhou stranu – ponechávat skleněný parfém na nočním stolku v malém pokojíku, kde je obvykle tvrdá vydlážděná podlaha, v době úklidu je opravdu poněkud nebezpečné. Sám bych takovýto parfém kupoval teprve při cestě zpět, už jen proto, že vím jak je sklo křehké a párkrát jsem si sám nějakou tu lahvinku svou neopatrností rozbil (sice neobsahovala parfém, ale obsahu byla také škoda:-) ) a to jen neopatrným postrčením lahvinky stojící přímo na zemi.
Zpět tedy k celkovému hodnocení cestovní kanceláře – dle mého názoru jedna z velmi slušných cestovek, o čemž napovídá i web této CK.

devátá cesta na Korfu – 2005 a CK Mile (Agios Stefanos):

Několik dnů po návratu z předchozí návštěvy Korfu se ke mně dostala nabídka na infocestu od CK Mile na severozápad ostrova do Agios Stefanos. Protože od nás nabídku nikdo nevyužil a mně zbylo ještě pár dnů volna a v práci to nebylo tou dobou až tak hektické, vyrážím neplánovaně opět na svůj oblíbený ostrov. Nakonec CK Mile mám již nějakou dobu ve svém seznamu cestovek s pozitivním komentářem, je to dobrá příležitost spojit příjemné s užitečným, tedy podívat se opět na Korfu a poznat přitom jaká je cestovní kancelář Mile ve skutečnosti. Po nezbytných drobných organizačních zmatcích na letištích (tady jsem v duchu opět ocenil výhodu předchozí cesty, kdy veškeré doklady předem šetří čas i nervy) a drobné nepříjemnosti s nevolností jednoho mladšího spolucestujícího, vcelku bez problémů dorážíme do Stefanosu a do našeho ubytování. Ubytování je opět pěkné, odpovídající informacím získaným před cestou. Delegátem pro náš zájezd (a nejen pro něj, ale pro celou sezónu) je Pan Vasilis. A to velké P ve slově pan, není překlep, to je úmysl, neboť kdyby každý delegát jakékoli CK byl jako on, pak si myslím, že je jedno s kterou cestovkou se na dovolenou vydáte v tom nejlepším slova smyslu. Samozřejmě cestovku nedělá jen delegát, ale klienti s ním přijdou vlastně z celé CK nejvíc do kontaktu a tak mít takovéhoto člověka na letovisku je velké plus. Měl jsem možnost si s ním párkrát popovídat a dozvědět se spoustu zajímavostí, které jen potvrdily můj původní dojem, že toto je člověk kterého jeho práce baví a dělá ji s profesionalitou, kterou mu může leckterý z jeho kolegů závidět. Součástí infocesty byl i zvláštní program zahrnující několik akcí. Ty se sice díky malému zájmu ostatních klientů neuskutečnily tak jak bylo původně plánováno, přesto právě díky Vasilisovi jsem neměl pocit, že bych byl o něco ochuzen, neboť šikovně vymyslel a zrealizoval náhradní řešení. O to víc to na mne působilo kladně, neboť náš termín byl tím, kterým se uzavírala sezóna na ostrově. S tím zároveň souvisí další klad pro CK Mile, protože díky malému naplnění tohoto termínu klienti, kteří měli absolvovat obě cesty busem a trajektem, nakonec absolvovali bez příplatku cestu tam letecky. Příjemný pocit ještě umocnilo chování místních majitelů (ačkoli jsme vlastně byli v letovisku téměř úplně poslední), kteří se o nás starali spolehlivě až do samotného odjezdu. Pro někoho může být kladem i možnost sledovat večerní zprávy ČT1 a Prima v baru Maria. V sezóně bych toho asi nevyužil, považuji za příjemnější jít se večer projít, ale v závěru sezóny, kdy už většina místních „zavře krám“ a večer je brzo tma, docela chladno a není moc kam jít, to bylo příjemné zpestření. Pokud tedy se mi podaří další rok opět vyrazit na Korfu a zvolím severozápad ostrova, pak je pro mne CK Mile favoritem č.1.

desátá cesta na Korfu – 2006 a CK VTT (Agios Georgios Argiradon):

Jubilejní desátá cesta na korfu je opět ve znamení hledání nové cestovky. Daniela totiž poněkud zklamala svým přístupem v situaci, kdy jsem byl opět sám.
I když jsem počítal s příplatkem za neobsazené lůžko ve studiu, raději dala přednost vypsáním lastu, aby získala klienty dva. Nakonec se podařilo najít místo v jižním Georgiosu s ubytováním v hotelu Alexander Beach od cestovky VTT. To je slušný, čistý, rodinný hotýlek spíše studiového typu (jen jsou ta studia ve větším domě) a pro mé požadavky byl naprosto dostačující. Delegátku VTT zde dělá opět Jitka, takže i tady skvělý servis.
Celkové hodnocení – velká spokojenost, VTT s klidným svědomím doporučím dále.

jedenáctá cesta na Korfu – 2007 a Daniela Travel (Paxos a Agios Georgios Argiradon):

Tahle cesta by se teoreticky moc počítat neměla, protože vlastně nejedeme na Korfu, ale na ostrov Paxos. Nicméně na Paxos se dá s cestovkou dostat jedině přes Korfu a jedinou CK, která na tento ostrov jezdí je Daniela Travel. Nezbývá než jí dát opět šanci. Nakonec rozhodně nelitujeme, byla to jedna z vůbec nejlepších dovolených v Řecku, které jsme já i Lenka zažili.  Delegátku pro tento ostrov nám dělá opět skvělá Jitka. A přestože s námi na Paxi není, snaží se nám alespoň na dálku pomáhat, když to potřebujeme. Díky horšícímu se počasí nakonec odjezdový den strávíme v jižním Georgiosu, proto jsem se rozhodl, že i tuto dovolenou nakonec jako návštěvu Korfu započítám.

dvanáctá cesta na Korfu – 2007 a CK Mile (Agios Stefanos):

Podruhé využívám služeb CK Mile a tentokráte nejedu sám. Stejně jako na Paxi společně se mnou jede Lenka, se kterou jsme se sešli před rokem v Liapades. A ještě se k nám přidá moje mamina. Protože je to letos už naše třetí dovolená v Řecku, využíváme jednak lastu na konci sezóny, jednak i přepravu na ostrov i zpět autobusem a trajektem. Počasí nám sice tentokráte moc nepřeje, říjen 2007 je na Korfu spíše chladný a deštivý, přesto jsme plně spokojeni jak s ubytováním v Paralya Beach, tak i s naším delegátem Vasilisem. Nebýt toho počasí, neměla by tahle pozdní dovolená chybu.

třináctá cesta na Korfu – 2008 a CK Mile (Agios Stefanos):

Protože s Mile jsme byli minulý rok velmi spokojeni a Lenka si severozápad oblíbila podobně jako já, jedeme opět do Stefanosu za Vasilisem. Stejně jako loni si vybíráme ubytování v Paralya Beach. Má totiž nádherný výhled na moře přímo ze studií. Jen jsme změnili čas a vlastně vůbec poprvé jedu na oblíbený ostrov začátkem června ještě před sezónou. Opět se vracíme k letecké dopravě, přeci jen to je podstatně rychlejší než busem a trajektem. Počasí je tak akorát, dostatečně teplé na koupání a rozumné na výlety. Opět skvělá dovolená.

čtrnáctá cesta na Korfu – 2009 a CK Mile (Agios Stefanos):

O rok později se opět vracíme do stejných míst, opět do Paralya Beach v Agios Stefanos. Do odjezdu nám zbývá ještě téměř měsíc a půl, ale už se moc těšíme jak na Vasila, tak i na náš zamilovaný ostrov. Tentokrát s sebou bereme i naše skvělé sousedy s kterými jsme se potkali na Paxi, takže určitě zažijeme spoustu zajímavých dobrodružství a nafotíme nové fotky ze známých i ještě neznámých míst.
S Vasilem jsme se sice bohužel na Korfu nesešli a jeho náhradník na nastavenou laťku zdaleka nedosáhl, přesto to byla pohodová dovolená. 

patnáctá cesta na Korfu – 2010 a Daniela Travel (Paxos):

Podruhé se vracíme na Paxos a jinudy než přes Korfu to nejde. Tentokráte jsme se na Korfu moc nezdrželi, bylo to jen pár hodin na transfer mezi letištěm a Lefkimi.
Touto dovolenou také vesměs končí naše zkušenosti s cestováním přes CK. O dva roky později ještě dáme jednou s cestovkou Karpathos a tím vlastně končíme. Další cesty už absolvujeme „na vlastní pěst“. 

Individuálně 2011-2017

šestnáctá cesta na Korfu – 2011 a porvé bez cestovky (Benitses):

Rok 2011 je tak trochu přelomovým v cestování na Korfu. Poprvé zkouším na ostrov odjet bez cestovky. Na konci února po propátrání katalogů cestovek to vypadá, že pokud pojedu sám s CK, vyjde mě to dost draze, protože většina cestovek si účtuje za neobsazené druhé lůžko dost nehorázný příplatek. Možnost jednolůžkového hotelového pokoje zavrhuji rovnou, dávám přednost spíše nějakému malému studiu, než hotelovému komplexu se spoustou lidí. A cenově bych si moc nepolepšil. A protože SmartWings z charterových letů pro cestovky udělali standartní linku na Korfu, která létá několikrát týdně, napadá mě poptat se známých Češek, které na Korfu žijí. Nejprve zkouším Pavlu, o které vím, že je jednou ze správkyň webu http://www.korfu-servis.cz a posílám jí své představy, jestli by se mi po něčem nemohla poptat. Poptá se mi velmi rychle a nabízí mi studio u kamarádky v Benitses.
Severo nebo jihozápad (mé nejoblíbenější destinace) to není. Pláže nic moc, přes letovisko vede hlavní tah na jih, takže tam bude asi dost rušno. Ale díky časté dopravě to má dobrý potenciál pro cestování. Dobře se dostanu do Kerkyry i zpět klidně pozdě večer, na jih se dá taky docela dobře dojet k lepším plážím. Nakonec souhlasím. A bylo to velmi dobré rozhodnutí, díky kterému poznávám úžasné lidičky (samozřejmě nesmím zapomenout ani na ty čtyřnohé potvůrky, Lízu, Sáru, Jerryho, Gremlina, Roulinku), u kterých se cítím jako doma.

sedmnánáctá cesta na Korfu – 2011 a znovu bez cestovky (Benitses):

V Benitses se mi zalíbilo, takže se tam vracím ještě jednou, na čtrnáct dnů v září. A opět z toho byla skvělá dovolená.

osmnáctá cesta na Korfu – 2012 opět bez cestovky (Liapades a Benitses):

Tentokrát řeším dovolenou poměrně pozdě – až v druhé polovině srpna, tak se trefuji do termínu, kdy je můj „druhý domov“ prvních pár dnů obsazený. A protože nechci odjezd posouvat, pokouším se pobyt rozdělit. A přes Pavlu dostávám tip na možnost první dny strávit ve studiu u další kamarádky Edity, v Liapades. A opět je to naprosto perfektní.

devatenáctá cesta na Korfu – 2013 bez cestovky (Benitses a Agios Georgios Argiradon):

Tentokrát se chystám na Korfu na 3 týdny a tak rovnou plánuji rozdělení, dva týdny v Benitses a týden se mi povede domluvit ubytování u Gabči z Jižního Georgiosu.

dvacátá cesta na Korfu – 2015 bez cestovky (Benitses):

Po vynechaném minulém roce jedeme zase společně s Lenkou a tak nic jiného než „domů“ do Benitses nepřipadá v úvahu. Lenka částečně kvůli práci a částečně kvůli našim psům nemůže na tak dlouho, takže zhruba v polovině odjíždí a já zůstávám ještě o několik dnů déle. 

dvacátáprvní cesta na Korfu – 2016 bez cestovky (Roda a Benitses):

Dlouho jsem váhal, zda se mi podaří na dovolenou odjet, nakonec to klaplo. Díky tomu, že jsem byl vázaný dnem návratu, tak musím pro tentokrát zajistit ubytování na prvních 8 dnů jinde. Do třetice to zkouším přes Pavlu, dává mi tip na sever, kolem Rody. To se mi celkem zamlouvá, zase bych mohl doplnit nějaké nové informace a fotky z této oblasti. Druhou polovinu počítám, že se vracím „domů“ do Benitses. Ubytování u Rody bylo luxusní, na tu cenu zvlášť, jediná nevýhoda byla trochu větší vzdálenost od letoviska, tedy hlavně kvůli nákupům. Jinak perfektní klidné místo. Ten rok také moc nevyšlo počasí a část pobytu byla spíše deštivější. I tak fajn. 

dvacátá druhá cesta na Korfu – 2017 bez cestovky (Benitses):

Tento rok se mi podařil červnový termín a díky hektickému období před dovolenou jsem se z toho víceméně první polovinu dával dohromady. Takže tentokráte to bylo spíše odpočinkové a na načerpání sil, ani jsem moc neobjevoval nová místa a spíše se vracel na ty oblíbená.