Elektronický průvodce Ostrovem Korfu – cestopis 2005 – Agios Georgios


 

Den druhý: výlet po pobřeží na sever

     Ráno vstávám někdy kolem půl desáté, koneckonců mám dovolenou a potřebuji si taky trošku odpočinout. Nebe je jako vymetené, takže po načerpání energie formou čínské polévky vyrážím na první menší výlet – směr jezero Korission a dál, kam až to půjde po pobřeží. Procházím přes Agios Georgios Argiradon až k přístavu po silnici, pak už to stáčím na pláž a jdu podél moře po písčité pláži. Moře je v této části poměrně klidné, díky tomu, že celá pláž je v takové zátoce, kterou uzavírají písečné duny malé pouště. Cestou k ní míjím pláž Isos, kde je i malý oblíbený jacht klub. Zde se dají půjčit buď surfová prkna nebo malé sportovní jachty. Tady se v roce 1981 natáčela jedna z akčních scén Jamese Bonda ve filmu Jen pro tvé oči. Tehdy ovšem na okraji Georgiosu nestál velký hotelový komplex Palm Beach a pro většinu z nás byl ostrov Korfu neznámým.

     V těchto místech zároveň i končí lehátka a slunečníky a začíná “volná pláž”, kde většina lidí co sem přijdou odkládá i poslední zbytky oblečení. V dunách nad pláží je občas možné zahlédnout nějaký ten terénní skůtřík, čtyřkolku nebo i jeep. V jednom z porostů ve svahu nad pláží při pozornějším pohledu pak obvykle najdete i schovaný stan nějakého šetřivého turisty. Ani letos to není výjimkou, i když jeho letošní obyvatele se mi zahlédnout nepodařilo. Za severním výběžkem pláže potom je ještě další menší pláž, která však je letos oddělená díky “větší vodě”. Projít dál by se dalo, ale nechci riskovat foťák a tak vyšplhám nahoru na duny, a o pár desítek metrů dál kloužu nánosem písku zase zpět dolů k moři. To je tady víc otevřené, takže i vlnky jsou o trochu větší. Letos spíš více a i tady je pláž užší než obvykle. Udělám kratší zastávku na vykoupání a přes kameny mířím až k útesům. Loni jsme se tu s Míšou potápěli pro mušličky, ale letos bych si tak akorát vysloužil pěkný pohlavek od nějaké vlnky a nejspíš i pár nepříjemných odřenin o kameny a útesy. Zkouším hledat i na souši abych alespoň Míše přivezl nějaký ten pozdrav od moře, tentokrát však mám smůlu. Jediným úlovkem jsou dvě trochu hezčí mušličky, jinak jen samé úlomky. A to jsme jich odsud loni vezli spoustu. Nacházím ještě tři krásné, zkamenělé, ale tahat se s minimálně pětikilovým šutrem nebudu.:-) Za útesy je potom další minipláž, ani ta však letos není na koupání a tak pokračuji přes poslední část útesů až ke kanálu spojujícím jezero Korission s mořem. Lávka přes kanál ještě stále stojí jako i domeček na břehu jezera. Jen se v krátkosti pozdravím s místními usedlíky, kteří lelkují na zápraží a pokračuji na další dlouhou pláž podél jezera. I tady je oblíbené místečko vyznavačů nudismu. Cestou se ještě zastavím na Halikoúnas Bechach v malé taverničce u pláže na frapé a vykoupání a posléze končím na místě nazvaném Garziki point. Zdejší malá pláž je těsně pod silnicí (nebo spíš lepší cestou), to však nebrání párku Angličanů a jednomu postaršímu Řekovi aby se tu koupali jen tak. A když to nevadí jim, mně taky ne. Z klidu nás nevyvedou ani místní cestáři, kteří upravují pomocí dlouhých tyčí vymletý sráz nad pláží tak, aby se s nějakým zvědavcem nezřítil dolů. Mno upravují. …poté co zjistili, že dole se sluní docela pěkná mladá slečna jen tak, si dávají záležet na tom, aby jim práce ještě chvíli vydržela. Ten mladší se tak zakouká, že při jednom z úderů pod kterým se sesune kus země málem letí za ním. 🙂

     Protože je už kolem třetí hodiny a mám v nohách odhadem kolem 10-12km, vzdávám další pokračování, udělám půlhodinkovou pauzu na oddech a vykoupání a pomalu to otáčím zpět. To už pomalu totiž začínám zjišťovat, že pantofle od Ting-Ťongů za 60Kč nebyly na tenhle výlet tím pravým vořechovým. Mám od písku, soli a od té látky kterou jsou zevnitř potažené pěkně odřený levý nárt. Kdepak, zlatý starý pantofle co dělávali dřív. Ty nikde netlačily a nachodil jsem v nich mnohdy mnohem víc. Bohužel už jsem je dva roky nikde neviděl a staré už dosloužily. No co se dá dělat, nějak to překoušu a zítra už zas vyrazím v normálních teniskách. Cestou zpátky ještě párkrát udělám pauzu na vykoupání a pár fotek, před Georgiosem stihnu ještě zapadající sluníčko do mraků a kolem osmé jsem zpět doma. V rychlosti se osprchnu a zamířím na večeři do Malibu.

     Docela mi za ten den vyhládlo. Výběr je veliký a protože v Malibu vaří výborně, docela těžko se vybírá. Nakonec vyhrává oblíbená Korfuská specialita Sofrito (hovězí na česneku) s rýží. K tomu jedno pěkně vychlazené točené a už mi ke štěstí nic nechybí. Po večeři následuje “zákusek” v podobě sklenky metaxy, coby pozornosti podniku. Tu dostávají k objednné večeři všichni hosté, pro děti je připraven buď zmrzlinový pohár, nebo nakrájené kousky žlutého a červeného melounu. Gábina si najde chvilku času na popovídání a tak vyprávěním o mém průvodci po ostrově a o tom co je nového na Korfu příjemně strávím večer. Pak ještě donabíjím baterky ve foťáku a databance, znepříjemním život těm pár krvežíznivým komárům, co mají tu drzost vyčkávat až půjdu spát (taktika má úspěch, žádný štípanec) a tradičně chvilku posedím na balkónku s Ouzem smíchaným s colou. Přečtu pár stránek z rozečtené knížky a kolem jedné usínám.

Ostrov Korfu - Kerkyra